Vítejte na stránce rodu FFortin ... Fortýn ... Fortini

Vítejte na stránce rodu Fortin ... Fortýn ... Fortini

Kdy povýšena byla ves Mšec na městys, neví se určitě;

-ale městečkem jmenuje se již k roku 1548. Povýšení mohlo

se tedy státi za vlády rodu Kolovratů. V té době obdržel

Mšec také mě s t s k ý z n a k, jenž má v modrém štítě zlatý obilný snop, nejspíše snop žitný, svázaný povříslem, pojeho stranách jsou dvě zlatá stébla s klasy ven nachýlenými.

Staré pečetidlo nese nápis: "Markt Kornhaus", uprostřed městský znak. Průměr měří 2'5 cm. - Na jiných dvou, stejné velikosti (3 cmX2'5 cm), napsáno jest: Knieze Schwarzenbergský Panství Kornhaus" a "Fürstlich Schwarzenbergische Herrschaft Kornhaus"; uprostřed: "Markt Kornhaus" .

Staré privilegie městečka a obecní zápisy přišly ve válkách a při ohních na zmar, takže teprve 18. a 19. stotetí přináší nám některé zprávy. Také v místním archivu knížecím schází veškery listinné záznamy doby dřívějších majitelů Mšece, totiž z doby Kolovratů a Stampachů. Je to období, kdy Mšec byl výhradně českou obcí. Kam se poděly, neznámo. Archiv počíná teprvé z doby panství Schwarzenbergského.

Mšec míval své h r d e ln í p r á v o. Za městečkem na prvním poli "na háji" stála zděná mučírna, žebříky k mučení opatřená. Když pak se sřítila, postavena byla tam dne 23. máje léta 1688 z dubových trámů "spravedlnost" či šibenice, která, když po 50 létech velkým větrem poražena byla, usneseno, aby obnovena byla. V té době vyhotoven byl též na místě shnilého dubového, dřevěného, kamenný pranýř s potřebnými kruhy, stupněm a do něho zapuštěným loktem pražské míry. Usnesení to stalo se za dobré paměti urozeného a statečného vladyky pana Vojtěcha Hynka Miillera z Rottenburgu, toho času správce panství Kornhauzského.

Tento správce obci poradil, aby požádala v slušné poníženosti svou poručnici kněžnu ze Schwarzenberků a a dala si zetěm jeho prosbu německou vyhotoviti, aby poskytla k postavení nové šibenici potřebné duby, které takév žehrovickém hájemství v stráni vykázány byly. "Když pak panský kaprovný rybník "Punčocha" v měsíci lednu zcela zamrzl, poraženy byly jmenované duby za přítomnosti bažantníka Jana Miildorfa a rychtáře Vojt. Pechoče a robotnými povozy po něm k pazderně na plac přivezeny byly. Z korun stromů nasekati dala obec války a sáhové dříví.

Přes léto, když duby dobře proschly, svoláni byli dne 25. septembru 1738 z celého panství tesaři, mlynáři a jinší se sekyrami pracující řemeslníci, aby osekaly kmeny z dobře. vyvětralých dubů pro novou spravedlnost neb šibenici o třech sloupích". K ozdobě její napsal" plavajzem" konšel

Jiří Vojtěch Hanza na jeden sloup letopočet" 1738 dne 25ho septembru", jež dlátem vysekal" tak nazvaný panský mlynář Vácslav Cimrman".

"Po vyhotovení těch tří sloupů, trámů a pantů dne '26ho vše na jeden panský a na tři selské, po čtyrech koních spřažené vozy naložili a ven na plac místa spravedlnosti pod panským ovčínem sem k městečku na vrch nejprvého pole s největší počestností, v pořádku, s právem, se zbraní a s muzikou městečkem doprovodili. Sibenice byla v přítomnosti množství lidu postavena, a aby spojené panty nezahnívaly, plechy železnými zaopatřena byla.

Měšťané a řemeslníci měli několik valdhoren, huboje a housle, Guttensteinský marš hrajíce, a česká strana zase housle, polní buben a dudy s Moskvanským maršem zvučně tlučíce, ten veřejný tah skoncovali. Po ukončení v plném pořádku sem do městečka na trunk dobrého piva obcí opatřeného se navrátili. Ty marše oba dva zde notami vysázené pro památku k spatření jsou".

Prve ale, než nová šibenice postavena byla, musel odstraněn býti osamělý sloup, zbylý ze staré, postavené roku 1688. Ten " podťal ras, či pohodný oujezdský, Karel Vála, jenž popravního mistra roudnického syn byl, potom pařez ze země vydobyl, a na své káře domů k spálení odvezl, poněvadž se ho žádný poctivý člověk dotýkati nechtěl". K tomuto výkonu přijíti museli nejen domácí, nýbrž i z celého panství řemeslníci, vyzváni byvše správcem knížecího úřadu.

Postavení nové šibenice přítomen byl i soused z české strany, jakýsi "starý Bláha, stár okolo 65 let, který vypravoval, že on, slouže tenkráte za pohunka, na tu předešlou, roku 1688 dne 23. máje nově postaveno u spravedlnost, "z jezírek" na panském voze duby voziti pomáhal a ještě při tom že nápravu zlámal".

Mimo spravedlnost postaven byl téhož roku (1738) dne 11. oktobra na místě shnilého dubového pranýře nový kamenný" pro větší trvanlivost z kalivodského kamene bílého a stupeň z červeného tvrdého srbečského".

"Toho času panoval z předu psaný pan správce Vojtěch Hynek M.iiller z Rottenburku, pan obroční Josef Jan Světecký z Cernčic a pan dvorní v Martin Horlitzer. Z německé strany rychtář pan Václav Sulz, konšelé p.: Jiří Vojtěch Hans, druhý p. Prant. Grubert, starší obecní p. Václav Griiner a Matěj Braun; z české strany rychtář Pavel Wolf, Bedřich Charvát a Jakub šlekr, starší obecní Jirík Mansfeld".

Z obecních účtů se dovídáme, že roku 1738 vystavěla obec novou trdlici, "Janu Pekárkovi od uděláni nové trdlice 35 kr.; těm kteří mu při postavení jejím půdu vykopali a trdlici upevnili, na trung piva jakožto pamětního dáno 40 kro což v jednom 1'15 zl, vynáší". R. 1735 zaplatila obec "za nový řetěz a skobu k trdlici 10 kr. Bývala tu však ve Mšeci ještě jiná trestní náčiní. Tak před radnicí upevněna byla otáčecí drátěná klec, v níž zavírány a k potupě veřejné vystavovány byly padlé ženštiny a sice buď v neděli neb ve svátek, když sešlo se více lidí k službám božím. K zvýšení trestu otáčeno bývalo klecí a delikventky pohazovány byly pukavci. K potrestání řezníků a pekařů, kteří špatně vážili, sloužíval proutěný koš, připevněný na silné páce, která zasazena byla v sloupu nad haltýřem pod městskou kašnou. Do tohoto koše vtěsnán byl provinilec a tolikrát do vody spuštěn a potopen, kolik případů nesprávné váhy bylo mu dokázáno. Sedláci trestáni byli vysok}m dřevěným oslem tříhranným, umístněným proti zámecké vrátnici. Vypravuje se, že měl býti kdysi potrestán sedlák Kára ze Mšec. žehrovic. Když vrátný co vykonavatel rozsudku, přivedl odsouzeného ze šatlavy k oslu, tu naříkal Kára, že při jeho pokročilém věku bude mu asi sotva možno vylézti na tak vysokého osla. Vrátný ve své služební horlivosti dal přinésti žebřík a přistaviv ho k oslu, sám nejprve naň vylezl, aby ukázal potrestanému, jak si počínati má. Sedlák po uživ té příležitosti, rychle odstranil žebřík a utekl domů. O posměch nebylo starosti. Když sám zámecký vrchní usiyšev hlučnou kočičinu lidmi vrátnému způsobenou a když přehlédl situaci, prohodil, aniž by dal uprchlíka pronásledovati: "Dobře tak, osel patří na osla!"

Když pak nařízením císaře Josefa II. r. 1780 zrušeny byly v městech i v městečkách všecky šibenice a pranýře, ve vesnicích trdlice a klády, došlo i na Mšeckou. Písař pamětní knihy folio 128 poznamenává, "že dřevené spravedlnostpři městečkách bylytedy počestně dolů sundány a dříví se prodalo aneb k všeliké potřebě se vzalo. Při našem ale městečku se beze všech sousedův vědomí Vojtěchem Pechočem, rychtářem, a Jiřím Malcem, starším obecním, spravedlnost neb šibenice ztratila; stalo se tak i s pranýřem, který nákladem obce dobře a měšťany řemesla kamenického z kvadrštuku vystaven byl.

Usneseno bylo sice snesení pranýře a prodej jeho, a "poněvadž v laciném penízi šacován jest byl, vynašel se brzo kupec, a to Jan Charvát, soused z české strany, který takový peníz jest složil pro oblažení hrdla jejich." Druhého dne po smlouvě té přišel k "pranýří a takový jest podkopal a porazil, jako dřevo v lese, všechny železa, jakož železný loket pražské míry, železné kruhy z něho vytrhal. I dověděv se o tom, tak nepříčetném prodeji, jeho vys. osvíc. Kníže milostivý panství kornouzského direktor p. Václav Tomša, kterému ten prodej v ošklivost jest přišel, zápověď jest učinil, takže napotom všechen ten tak dobře zdělaný kámen, téhož pranýře sem a tam po městečku rozházen a ležeti zůstal; na to ale poručil, aby na jisté místo se kámen svezl a uložil pro další památku, neb se může zase budoucím státi, že takové věci do předešlých způsobů se stavěti budou!" - Ale nestavěly se více. Dnes leží pranéř v prostřed městečka blíže obecní kašny, zřízené na místě staré r. 1872 ze žehrovického pískovce, uzavíraje přístup k vodovodu.

Zaznamenány jsou i případy ze spravedlnosti Mšecké.,

Tak ku pře dal slavné paměti pan Matyáš štampach ze štampachu, toho času hejtman kraje Slanského, "tři osoby mužské a jednu ženskou z vesnice Čupkova (nyní zaniklé) pro loupež a mordýřství u spravedlnosti kornhauzské utratiti", chalupy nad Dučicemi, v nichž mordýři se ukrývali spáliti poručil, poněvadž se tam ještě některé věci kostelní našly, které ta žena to z nich roznášela". Současní svědci praví, že "zbytky po nich spatřují se jako hromádky kamení ve výši stolu".

Ze Mšece pocházel vrah, který se k 35 vraždám přiznal a který byl v Rakovníce dne 1. října 1591 nejprve kleštěmi štípán, pak mu byla kůže z těla stažena a konečně tělo jeho na kole lámáno.

Roku 1745 jistý šimon Sova, sedlák ze vsi Bdína, s jeho nevlastní dcerou Alžbětou Sochorovou. . . . . . do hrdelního vězení přišli a po odeslaném vyslechnutí přísežního zemského prokurátora a Jeho vys. kníž. milosti ze Schvarzenberku a vévody na Českém Krumlově, dne 12. října na hradě pražském ortel byl vyřčen, že podle práva za tento přečin mečem na hrdle trestáni býti mají u práva městyse Mšece. Když jim rozsudek byl oznámen, padli na kolena, prosíce poctivé právo o milost, by mohli žádati cís. a král. milost o smilování. Dne 1O. prosince 1746 přišla odpověď, dle níž změněn byl jim trest v roční obecní neb panské dílo na panství jesuitů v Tuchoměřicích, kam i do poddanosti propuštěni byli.

Dne 30. května 1773 koupil Josef Jan Světecký z Černčic, c. k. milosti kraje žateckého komisař, nový domek pro bystrého právního posla či biřiče, který šatlavou nazván, opatři ho tuplovanými dveřmi, železnými mřížemi i v kamnech a v komíně, aby žádný delinkvent tak snadno utéci a ven se dostati nemohl a sice na řenčovském gruntě v suchoparné zahradě, skrze níž šla veřejně vozová cesta ke vsi Třtici, do žehrovic a Lodenic, "aby ta veliká neposlušnost a tvrdošíjnost přemožena byla, a v polích a na zahradách znamenité škody ty stromoví krádeže přetržena býti mohla".

Resolucí císaře Josefa II. v r. 1780 odebráno bylo městské správě Mšecké právo hrdelní a nařízeno, aby odsouzenci do krajského města Rakovníka odváženi byli a tam spravedlnost na nich konána.

Bývalému vrchnostenskému a městskému právnímu úřadu ve Mšeci přidělena byla také katastrální obec Hořešovice Velké.

V roce 1848 odejmuta byla vrchnosti právomocnost a přenesena byla na stát.

Zajímavo je, že Mšec měl i jakési malé opevnění a ohrazení, jež vrcholilo v brance. Branka mšecká stávala na nároží náměstí u hostince "u modré hvězdy". Připomíná se při příjezdu Josefa Jana knížete ze Schwarzenberku do Mšece dne 13. září 1741. Také na starém plánu městečka je zanesena. Dodnes říká se v těch místech" v brance".

Mšec osazen byl mnoha Němci, jak dodnes celá řada místních příjmení dokazuje. Ač během doby všichni se počeštili, přec dosud stopovati můžeme typ tváře německé, kterou liší se od jiných domácích. Kolonisace Němců provedena byla nejspíše po zhoubné válce třicetileté. kdy veškera země česká byla takřka vylidněna. Když tehdy (1662) Jan Adolf hrabě ze Schwarzenberka koupil Mšec téměř lidu prázdný, povolal sem z německých krajů jistý počet řemeslníků, kteří se zde usadili a během času i zcela počeštili. Tak stalo se i na jiných větších panstvích (Zvoleněves, Buštěhrad, Kladno). Tím vysvětlíme si také název "strana česká" a "německá", o kterém už byla řeč. Strana česká byli rolníci, strana německá pak většinou řemeslníci a obchodníci, kteří obdařeni byli některými právy a privi

leji, jak bývalo zvykem ve městech královských, dle bývalého práva německého (norimberského). Názvy ty měly tehdy smysl nejen rozdílu národnostního, ale i právního a soudního. V straně české byli poddaní robotující, v německé většinou svobodníci. Každá strana volila si svého rychtáře a konšely. Roku 1842 zrušena byla knížetem Janem ze Schwarzenbergů "rychta česká" a pro celé městečko toliko jeden rychtář ze strany německé knížetem jmenován byl. Leč přirozeně musel později německý rychtář zmizeti, když svobodnou vůlí voliti mohli sobě občané

starostu svého.

V knížecím archivu zaznamenáno jest, že roku 1710 tvořilo "českou obec Mšec" těchto 12 největších rodin rolnických: dvoulánník Jiří Wolf (č. 41.), pětčtvrtHánníci

Martin Uhlík (č. 44.), Petr Winkler (č. 60.), jednolánníci Martin Bláha (č. 32.), Matyáš Házl (č. 34.), Tomáš Klein (č.42.), tříčtvrtlánník Pavel Klein (č. 59.), půlánníci Bedřich Bláha (č. 38.), Ondřej Klein (č. ť?3.), Pavel Mansfeld (č. 27.), Jiří Svoboda (č. 37.), a Jan Sregl (č. 67.).

"Německou obec Mšec" pak tvořilo téhož roku 25 menších rolníků a patrně též současně řemeslníků: půllánníci: Jan Bucholt (č. 29.), Michal Fortin (č. 7.), Ondřej Fortin (č. 13.), Jan Kulhánek (č. 4.), Jan Jiří Světecký

(č. 51.) a Jakub Vrabník (č. 15.); třiosminylánník: Jan Jiří Schulz (č. 16.); čtvrtláníci Jan Balásek (č.3.), Ferdinand Bort (č. 48.), Jiří Campín (č.26.), Jiří Ház (č.33.), Chrištof Henig (č. 5), Jan Jifí Hetzl (č. 43. ?), Jan Hrubez (č. 10. ?),

Václav Hutěšil (č. 47.), Kašpar Leopold (č. 22-), Jan Krebs {č. 28.), .Jan Kulich (č. 56.), Tomáš Pechoč (č. 50.), Karel Petrlík (č. 61.), Frydrych Souček (č. 58.), Daniel Springer (č. 55.), Valentin Würbs (č. 17.) a Václav Würbs (č. 17.); osminulánu měl Michael Krebs (č. 9.).

V obecních účtech nalezáme, že příjmy a vydání rozděleny byly dle toho na 11 dílů pro stranu českou a 26

dílů pro stranu německou. .

Množství řemeslníků bylo příčinou, že se tu utvořily čt y ř i c ech y, jichž inspektorem býval obyčejně řiditel panství. Veškery listiny bývalých cechů a pořádkÚ uchovány a uloženy jsou ve vzorném pořádku; inventář jejich spravuje pan Pucholt. Dle seznamu nalezají se tu:

1. Cechovní artikule na pergameně psané, vydané knížetem Adamem, Frant. ze Schwarzenberku dne 21. května 1706, a ověřené otiskem jeho pečeti v dřevěné schránce; sestávají z 8 listů, na nichž napsáno je 36 článků, týkajících se řemesel: zednického, kamenického, kovářského, puškařského, zámečnického, řeznického, sladovnického, pekařského, kolářského, bednářského, truhlářského, tesařského, řemenářského, obuvnického, mlynářského, sklenářského, krejčovského, kožešnického, tkalcovského a punčochářského.

2. Cechovní artikule vydané 16./11. 1731 od Karla VI.

3. Jenerální cechovní artikule pro pořádky dědičných emí českých z r. 1739.

4. Psané artikule pro tovaryše Mšecké z r. 1739 od Frant. knížete ze Schwarzenberku.

5. Kniha učňů všech řemesel z r. 1717 s posledními záznamy ze dne 5. listopadu 1837.

6. Kniha mistrů od 7./4. 1733 do 4./8. 1761.

7. Kniha přijeti a za vyučenou od 7./4. 1733 do 18./6. 1840.

8. Kniha mistrů od 2./2. 1726 do 3./11. 1811.

9. Kniha přijetí a za vyučenou všech řemesel od10./8. 1751 do 30./5. 1839.

10. Kniha početní těchže pořádků od r. 1751

10.a) Plácačka (ferule) z r. 1738; zapůjčena byla národopisné výstavě v Nov.

Strašecí.

11. Kniha mistrů od 7./7. 1756 do r. 1837.

12. Kniha početní cechu novoševcovského od roku 1788-1819.

13. Kniha početní cechu zednického od r. 1794-1817.

14. Kniha početní cechu krejčovského od roku 1795 do 24./10. 1858.

15. Kniha pořádku novoševcovského od roku 1820 do 10./10. 1858.

16. Kniha početní různých pořádků od roku 1780 do 7./11. 1859.

17. Dvacet tovaryšských knížek (je jich tam ale kolem 50).

18.-30. Třinácte svazků zavýučných listů.

31. Kniha cizinců, koupená od Společenstva.

Nezachovaly se žádné starší listinné doklady v obecní správě. Jest tu jen fragment knihy početní na příjem a vydání peněz, též obilí při obci v městysi Kornhauzu začaté od roku 1720 sahající až do r. 1735

Tam pak poznamenáno: Vedle Vítovského rybníka pod Vustedskými (?) polmi nacházejí se oboustranné okrajky pastvišťat, které měří 21/2 strychu. Celá strouha mezi polmí od Pilského rybníka k Jopatu měří 21/2 str.

Pole za luhem, kterého kantor až dosavade užívá, obnáší 1 str., 1 věr. 2,5 čtvr.

Louka s oraným kouskem, kterou pastýř užívá, má 1 str. 2 věr. 1/4 čtvr.

V celku má tedy obec 9 kusů ve výměře 34 str. 3 věr. 31/4 čtvr. v

Později připsal k tomu Josef Jan Světecký z Černčic ještě následující:

Zapomnělo se na palouk pod Vítovským rybníkem vedle Moravcovy louky 1 kus - str. 2 věr. 2 čtvr., dále co nebožtík p. správce Amon za studánkou k pile obci odňal a svému bratru Janovi ševci za roční nájem 15 kr. přisoudil 1 str. - ver. 2 čtrv.

Pod splavelm u Fortinovské pražské činžovní louky až pod příkop 1 kus - str. 1 ver. 2 čtvr.

Jakož i pastviska a průhony od bažatnice, od staré rybničné hráze až k pastoušce z okrajku vedle Jopatu a vedle pole farářova a pustého třetího rybníčka 2 kusy 12 str. 2 věr. -- čtvr. Brůdek ke Třtici 2 kusy 12 str. 2 věr. - čtvr. Okrajek vedle Pilského rybníka a u sekery k řezací pile až pod potok 2 kusy 1 str. 3 věr. 2 čtvr. Průhon k Srbči a k lesu trávník 1 kus 3 str. - věr. 2 čtvr. V celku ješte tedy 10 kusů 31 str. 2 ver. 2 čtvr.

že tato "kniha početní" skutečně obsahovala obecní účty z let dřívějších, než nápis její udává, dokazuje řízná poznámka Jiřího, Ant. Bohumila Schmida, ten čas správce panství Kornhauzského, která praví: "Tento první pro budoucí lepší pořádnost počet jest založen dne 9, juni 1713 mnou dolepsaným. Ten kdo budoucne ten počet dělati bude, má míti roční plat 30 kr. a počet ten se má vždy odevzdati do kanceláře k revidování, aby mnohý hubař pokojně spáti mohl, rychtáře, konšely a též staršího obecního na pokoji nechati mohl. Datum v knížecí kanceláři Kornhauzské dne 9. juni Anno 1713."

Toto poznamenání přepsáno bylo však do knihy početní teprve 18. října 1719, K tomu připsal níže podepsaný po mnoha letech ještě následující: "Toto někdejší nařízení nebožtíka p. správce Schmida melo se zachovati v originalu a p. Ryker neměl léta vymazávati. Kam přišly pak obecní účty za sedm let a sice od roku 1713-1719, že nejsou nikde k spatření? A kde nachází se mnoho listlt z předu vyřezaných? Naproti tomu nadjmenovaný bývalý p. kantor Ryker sobe hned předem od milostivé vrchnosti zajistil a k užívání obdržel 11/2 str, orného pole z ohledu, že mnoho dítek do školy chodí. Bez nejmenšího platu užíval po 43 roků od poctivé obce na 2 str. 1 věr. 3 čtvr. polí a dne 30. prosince r. 1749 na místě služby z pastýřova 1/2 str. za 2 str. přiznáno bylo. Siegel mestečka Kornh'!,uze dne 18. decembris 1756. Josef Jan Nep. Svetecký z Cernčic."

Jak vedeny byly účty obecní, chceme doložiti jedním příkladem, třeba z r. 1721. "Z odevzdaného počtu z přede šlého roku obecním starším Janem Kulhánkem zbyl deficit, který má krýti Jan Brabec 1'45 zl a Krištof Honig 1'17 zl.; v hotovosti není nic.

Příjem: Z obecní chaloupky platí Jan Vrabec 1'45 zl., z místa v stodole Bartonin Volf 10 kr., Jan Jiří Schulz 10 kr., z haltýřův B. Volf a Ondřej Fortin po 7 kr., z orného pole, jeden věrtel velikého, Jan Wilrbs 24 kr., ze zahrádky Jan Pekárek 18 kr., za prodané seno Jakubu Vrabci z Lodenice

1'24 zL, výpůjčka Ondřeje Fortina pro důležité vydání obecní 6'50 zl. Celkem 11'15 zl.. s deficitem 14'17 zl.

Vyd á n í: Od vykopávání pařezův na obecním poli 6 kr., od sklízení obilí Janu Vrabcovi od strychu 39 kr. -= 1'02 zl. od sekáni, hrabání a sklízení obecního palouku Valentinu Wiirbsovi dáno 15 kro, od opravy pece v pastoušce 26 kr., od dělání 13 kop snopků po 3 kr., na obecní stodolu Janu Vrabcovi, od přišívání těchto Pavlu Voltovi po 1 kr. činí 52 kr., od p}išití čtyř kop starých snopků 4 kro, Janu Ležákovi v Renčově za bidla na patra 12 kr., od přivezení jich 12 kr., Janu Ballaskovi na olej k mazází hodin 3 kr.,

celoroční služba dvěma obecním starším, kteří mívali 2'30 zl., které ale od milostivé vrchnosti za neslušné uznány, dle poslušnosti nedostanou nic, kostelníkům od zvonění proti mračnům dle starého obyčeje 1'10 zL, od vedení počtů 30 kr., od řezání na bejka 36 kr., Janu Vrabcovi od dělání 18 kop povřísel 13 kr., na papír 4 kr., pro všecky sousedy při držaném počtu na truňk piva dáno 2'15 zL, kováři od připalování obecních kolův 8 kr., almužny obdankovaným vojákům též jinším vydáno za celý rok 18 kr. - Celoročního vydání v celku 8'27 zl.

Obecního žita sklizeno 53 mandelů a 1 snop, z nichž vymláceno 22 strychů 3 věrtele, ječmene 15 mandelů 5 snopů, z nichž vymláceno 12 str. 2 věr., ovsa sklizeno 30 mand. 1 snop, z nichž vymláceno 36 str. 3 věr.

Na jaře vyseto za 11'02 zl. Když nejmilostivější císařovna do Karlových Varů jeti ráčila a v Slaném ležícísetnina vojska ji doprovázela a když se zpět do Slaného vraceli a zde přes poledne zůstali, dáno bylo koním na obrok po 2 kro - Celkové vydání činí 30'02 zl. Ondřej Fortin dluhuje 20 zl. - Městys Kornllaus, 15. pros. 1721. Ondřej Fortin, rychtář německý, Jan Srekl, rychtář český, Valtin Wiirbs a Pavel Volf, obecní starší".

Způsob vedení dalších počtů obecních opakuje se s malými výminkami.

Jaká láce tehdy byla, vysvítá nejen z obecního rozpočtu na rok 1721, ale i z mnoha jiných příkladů. Tak T. 1723 platila obec vrchnosti za 100 "zdicích cihel" 33 kro Ceny obilí v 18. století byly tak nízké, že se nám to zdá nemožným a pravdě nepodobným: tak stál r. 1722 strych žita 54 kro stř., strych ovsa 36 kro stř. a strych ječmena 40 kro stř., otep slámy žitné 1 kro stř. V roce 1729 stál strych žita I zl. stř., ječmena 50 kr. stř. a ovsa 40 kro stř.; v roce pak 1738 dostoupila cena žita na 2 zL, ječmena

1 ]/4 zl. a ovsa 1 zl. stř.

I ceny ostatních potřeb byly velmi nízké - tak stál v roce 1724 cent ryb 10 zL, tříletý býk r. 1730 11'03 zl.

Však vedle těchto nízkých cen byly také ceny veškerých ostatních potřeb velmi nízké. Za patnácte let nespotřebovala obec Mšecká "za plavajs a papír" ani celýzlatý! Za vedení obecních počtů obdržel pan početvedoucíroční renumerace - 30 kr. Však ani p. farář nebyl lépe honorován. Dovídáme se, že zaplaceno mu bylo "r. 1722 a 1723 za jednu slouženou mši svatou pro obdržení božského požehnání 30 kr., kantorovi pak za zpívání při ní po 6 kro R. 1733 zaplatila obec za podobnou mši jen 16 kr., kantorovi nic. P. faráři Srbečskému za jednu pro obdrženíbožského požehnání a odvrácení zlého povětří slouženou mši sv. zaplaceno r. 1735 30 kr. Roku 1726 zaplaceno 1,ouředníkům" při visitirování komínův 54 kr. ((; roku následujícího pak "obecním starším od visitirování komínů v skrz celý rok a těm, již při sklízení obecního obilí a téhož probirování pomáhali jako jiný rok dáno na pivo 54 kr." Od přeměření obecních polí r. 1734 p. Petru Světeckému, inženýrovi 1 zl.; pro sousedy a pro něho na truňk piva při měření konané práci dáno 1'27 zl. - Který odborník měřil by dnes obci pole za dvě koruny?

Stálou roční položku v obecních účtech měli Kornhausští kostelníci, kteří dostávali ročně "od bedlivého pozorování a proti mračnům zvonění dle starého obyčeje obyčejně pasírující 2 zl." jindy dostali jen 1 zl.; někdy více, někdy méně; v roce 1734 jen 48 kro "Pro ty spolu pomáhající dáno milostivou vrchností na truňk piva". Ke kostelníkům družil se zámečnický mistr Jan Ballasko, který brával ročně z obecní pokladny na olej k mazání věžních hodin průměrně 6-9 kro

Zajímavé zápisy týkají se udělování almužny z obecní

pokladny; tak v roce 1724 vydáno:

milosrdným bratřím z Prahy. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 kr.

jednomu žebravému studentovi. . . . . . . . . . . . . . . .. 3 "

jednomu Dominikánovi z Kyš. . . . . . . . . . . . . . . . . . 7 "

dvěma studentům z Prahy, kteří žebrali na primici 7 "

ze Slaného jednomu vojenskému obdankovanému

oficírovi . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .3"

jedné staré žebračce. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3 "

Dohromady. . . . . 30 kr.

V r. 1725: "Sv. Janu Nepomuckému do Prahy, též jinším vojanským obdankovaným oficírům a žebrákům jest za tento celý rok vynaloženo 1'19 zl." R. 1729: "Rozličným pánům též jinším chudým lidem a žebrákům skrz celý rok 46 kro (p. p. minoritům do Prahy 1 kr., p. p. hybernum do Prahy 1 kr., pp. karmelitánům 1/2 kr.)". V r. pak 1735: "Pro duchovní a světské potřebné 1'06 zL, z kterých česká strana 11 dílů, německá 26 dílů platiti má"; v tomto roce rozdáváno bylo i obilí a sice "almužny pro všecky pány duchovní 1 str.

1 věr. 1/2 čtvr."

V letech 1721-1738 rozdala obec v celku něco málo

přes 1O zl.

Jindy se tak nespořilo. Kde se jednalo o truňk neb o nějaký dar, tam vykazuje položka ihned větší obnos.

Tak "roku 1724 při vykazování dříví byl pro pana polesného, fořty, hajné u Pavla Volfa oběd strojený; za od p. Ondřeje Fortina vzaté ryby, herinky, štokfiše a pivo, též za koření a práci vynaloženo 3'35 zl." "Roku 1725, pro (titul) p. polesného, bažantníka a hajné při vykazování dvou dubÚ na vodní korejtka v žehrovicích na pivo dáno"

1'08 zl. PánÚI11 sousedům Kornhauzským, kteří ty milostivou vrchností darované duby poráželi, z velkého dolína vyválelia přeřezali, nicméně aby domů přivezeny býti mohly, k nakládání těch do lesa šli, k posilnění dle uznání rychtářův a konšelÚv na truňk piva po třikráte dáno 3'14 zl. Pavlovi Voltovi, Martinovi Uhlíkovi a Pavlu Kleinovi, kteří ty duby z libně přivezli, poněvadž ze sousedův nikdo je

přivéztiy sobě netroufal, dáno dle smlouvy 1'12 zl, Bartoloměji šimkovi od vytesání korejtek 31 kr."

V témže roce "za indiána a dva kapouny panu Janu Světeckému 1'15 zl." "Při revidování obecních počtů v zazaplaceno r. 1728 za jídlo a pivo 1 zl." "Rychtářům, fišmistrovi a obecním starším, též lovcům z jara při lovenídáno na pivo 1'10 zl." "Za jistý dar vázaného pro pana správce (titul) 1'30 zl." Dostával tak i v příštích letech; jen r. 1734 odbyli to sousedé laciněji, neboť čteme: "urozenému p. správci svazného 45 kr."

Naši bodří předkové pili rádi, dosti a při každé příležitosti. Také ve Mšeckých obecních účtech zabírá "truňk" největší položku. V tom ohledu nebyli pp. sousedé nijak

skoupí. Za den vypili někdy více, než za deset let rozdali almužny. Nejlepší příležitost nalezli každoročně při uzavírce obecních účtů či "při držaných pořádnostech obecních v domě rychterním". Tu bráváno pro pp. sousedy obyčejně půl sudu piva i se šrůtkou za 4 zL, 3 žejdlíky páleného za 18 kr. a za několik krejcarů sýra, chleba a svíček; k tomu pak ještě za 9 krejcarů - švestek. Proč vlastně ty švestky k pivu, nerozumíme. V roce 1731 si pp. sousedé přilepšili, vypivše tři vědra piva za 5'37 zB Hned ale v příštím roce museli se uskrovniti půl sudem piva za 3-45 zl., dvěmi žejdlíky páleného za 12 kro a_ chlebem a sýrem za 30 kr. Svestky ale zase nescházely.

Za tři léta" vydáno k smletí na chléb pro pp. sousedy při obecní hromadě 2 kr." "Roku 1725 dáno sousedům při pastýřském sypání a obecní pořádnosti na chléb 3 kr."

Zvláštní položkou v obecních účtech jest pořízení obecních peřin. K čemu by peřiny obec potřebovala, nedovedeme si vysvětliti. "V roce 1 724 koupila 91/2 lokte strakatého plátna na cejchu k obecní peřině po 13 kro Od ušití a opatrování druhých, též jich vyprání, dáno Kateřině Bláhové 27 kr. V příštím roce koupila 7 loket bílého plátna na prostěradla po tO kr., od ušití a opravení starého

zaplaceno 6 kr., od vyprání obecních peřin 18 ke" Ještě jednou a sice r. 1735 koupila obec "od Adama Samuela,

žida ze Zichovce, 15 loket strakatého plátna na povlaky a rovněž tolik bílého hrubého na sypky; první po 9, druhé po 5 kr, Od vyprání obecní peřiny a 'prostěradel neplatila vždy stejně; jednou 12 kr., po dvakráte 40 kr., jindy 15 kr. Obecní pradlenou byla jmenovaná již Bláhová.

V roce 1726 založen byl pod obcí nový rybníček

nákladem 23'52 zl. "Při slovení obecního rybníčku r. 1727 iychtářům, obecním starším a lovcům na trunk piva dáno 36 kr." "Za tři kopy prodaných ryb p, Martinu Fersterovi do Slaného přijato r, 1728 27'45 zl., za 19 kusů rozličně

prodaných 1'24 zl. t( Za šest kop koupeného kaprového plodu zaplaceno roku 1732 do Smečenského důchodu po 1'30 zl. Roku 1734 dáno Milskému Kleinovi za plod do obecního rybníka 8 zl. stř, V témže roce za prodané ryby od Jakuba Bláhy, šenkýře z Třebíze, přijato 8 zl. R. 1735 prodala obec slanskému Bečváři 1/2 centu kaprův za 5 zl., z kteréhožto příjmu obdržela česká strana 11, německá 26 dílů.

V tomto roce provedli Mšečtí otcově nějakou hloupost s rybami, za kterou je jejich dohlížítel a zámecký správce ostře kárá. Píšef mezi účty následovně: "Pro budoucí památku v známost se uvádí, kterak v předešlém podzimku a sice před sv. Bartolomějem ten pondělí, jenž slul

22. srpna 1735 roku docházejícího v lovení obecního rybníčka pod městečkem zdejším z popuzení darebných sousedův a ždbánků milujících velká škoda na rybách se stala, protože v to parno do Moravcového haltýře dva

,centnýře ryb k ,občerstvení vysadili a je pro nevyčištěný a trpný haltýř zamořili i také ti, jenž tehdáž v povinnosti stáli, sami sobě dobrý forot ke škodě celé obci udělalir ty zleklé na potom mezi sousedy podle libosti rozdělili,. tudíž na nějakých 25 zl. škodu zvelebili. Aby pak budoucně. zase nic podobného se nestalo, neopovažuj se žádný rychtář,.

konšelé i obecní starší nějakého ožralce více poslouchati

a bez mé vlije jakožto nad obecními užitky inspektor, ani: lovení, ani jiné všeobecné darebné vydání připouštěti a předsevzíti, anobrž pro zachování dalších obecních užitkův vždy své slušné oznámení povinně zachovati. Když se to, stane a poslušně pokračovat bude, jsem té naděje, že s pomocí boží. tento městys k zvelebení přijde a nezahyne.. Sig. na zámku kníž, Kornhauzské dne 31. decembris roku, došlého] 735. Josef Jan Nep. Světecký, ten čas dvorní.

Nebude bez zajímavosti uvésti ještě některé jinépoložky obecních příjmů a vydání.

Roku 1725 koupila obec pro sousedy tři soudky soli za 18'30 zl. Za patnáct kusův dřevěných stříkaček pro ohem po 24 kr., dán') roku 1731 6 zl. Roku 1735 koupen byl 'pro kominíka žebřík za 8 kr. R. 1724 zaplatila odspravo

vání obecního karabáče 21/2 kr. Nebyl patrně již k potřebě,. neboť v roce následujícím koupila nový od Jiříka Kampiny za 21 kr_ V témže roce přijala 1 zl. od bývalého pastýře Jakuba Cerného, který obecní kamnovec zanedbáním rozpuknouti dal. Za dva roky pak dala si zaplatiti 45 kr, od Jana Richtra za starý, rozpuklý měděnec v pastoušce.

Každoročně dávala obec na šrot pro obecního býka 1 zIl V roce 1729 věnovala na štafírování oltáře sv, Jana Nep. v Srbečském kostele 30 kr.

S obecním jměním hospodařilo se různě. Ku konci r. 1726 "zůstalo hotových peněz v obecní truhlici, od kterých

Pavel Volf, rychtář český, klíček má, 10'41 zL": za to roku: 1729 měla obec deficit 16'52 zl. Až do roku 1735 vedly' obě strany, česká i německá, účty společně a sice česky.. Od té doby ale dělily se o příjem a vydání tím způsobem,. že 11 dílů připadlo straně české a 26 dílů straně německé.

S t a r á pam ě t n í k n i h a m ě sty seM š e ce o které bohužel dne& nic nevíme, kam zmizela, založena byla roku 1686. Pokračování její z r. 1764 zaneseno bylo do musea Novostrašeckého. Jest to vlastně jen rozpadlý zbytek knihy, obsahující chatrná folia 119-140. Předcházejících 118 stran schází, rovněž neznámo kolik následujících listů se ztratilo.

Skoda, věčná jich škoda pro místní dějiny! Počiná slovy: "Další zpráva k našim budoucím a milým sousedÚm našeho městečka. K tomu nás přivedlo, aby jsme pro vás, naši milí postoupníci, nějakou památku do této naší pamětní knihy, která od našich předkův se začala, zase posloupně, co za našich časÚ jest se zběhlo, vnesli Iv těchto následujících článcích v krátkosti vtahnouti jsme se vynasnažili, poněvadž hned od našich dobrých a v paměti zachovalých. též v studiích učených pp. Světeckých v této knize toho nejmenšího příběhu vnesení se nenachází. Příčiny snadno se od sousedstva na ty předešlé ouředníky vtahovati mohou, že skrze ta proběhlá léta ne skrze nemožnost, nýbrž skrze jejich nepřičinlivost jsou se takové městečského řádu rozličné věci zanedbávaly. jedině nyní za času pana Martina Springra, jakožto rychterního ouřadu řiditele městečka a jeho konšelův p. Josefa Kouřímského a p. Ant. Kováříka, jakož i Vojtěcha Rykera, téhož městečka početvedoucího, se tato přičinlivost učinila; ať všem za příklad slouží 1"

Kniha končí rokem 1811. Když dne 12. května 1829 nastupoval Josef Pechoč úřad rychtářský napsalť do ní na posledním listu pevnou rukou a jadrnou frakturou následující :

"Tuto pamětní\yknihu jsem pokaňkanou a od dětí roztrhanou od Jana Springra, bývalého rychtáře, jehož děti všecky knihy staré a pamětní zamazaly a roztrhaly, obdržel a tak jsem všecko od něho v nepořádku přijal, poněvadž který rychtář písemníl11 věcem nerozumí, těžko jemu něco,

-na čem kor moc záleží, opatrovati; a radím jednomu každému by raděj rychtářství každej nechal, by nemusel od lidí . . . . ... . . . . .. nazván býti, poněvadž nyní lidé tuze chytří jsou, rychtářem je kor snadno být, ale kumšt je, všemu dobře rozumět."

K poznámce této netřeba komentáře. Mělť dobrý ten muž úplnou pravdu. To bylo snad také příčinou, že založil novou knihu paměti Mšece, do níž vepsati dal některé starší zprávy, v předešlých knihách se nacházející. Jen tím způsobem zachránil je před zapomenutím. Nová kniha počíná těmito slovy, kterých použil rychtář Springer v knize staré. Z ni dovídáme se leckteré zajímavé události, o kterých stala se již zmínka na jiných místech a jichž zbytek ještě tuto uvádíme, přidavše k nim i záznamy, od

jinud snesené:

Popisuje obšírně příchod a přivítání Josefa Jana knížete ze SchwarzenbergÚ se svou snoubenkou princeznou z Lchtensteinů do Mšece dne 13. září 1741; pro ethnografa důležito je detailní vypsání tehdejších krojÚ.

Roku 1776 stal se smutný příběh. Dopuštěním božím přišla od západu veliká bouřka, proti níž, jak obyčej býval, se na věžích zvonilo. Z bouře nad městečkem se točící, v noci mezi 11 a 12 hodinou hrom do věže uhodil

a hned u velikého zvonu prostřední a nejsilnější sloup na drobné třísky rozdrobil a roztloukl. Po udeření bouře přestala. Lidé, kteří kostelníkům pomáhali, volali po světle pravíce, že z nich většina omráčena jest. Když s žádaným světlem ihned přišli (všichni lidé v městečku vzhůru byli a

na modlitbách trvali), nalezli kostelníka Vojtěcha Pechoče omráčeného, kterého jeden soused na svá záda jest vzal a do jeho domu jest donesl, druhého omráčeného Josefa Bláhu, syna Václava Bláhy, ještě svobodného, také na záda vzavše, donesl ho pod faru do dom u Václava Uhlíka, kamž pan pater ihned přišel a sv. svátostmi ho zaopatřil.

Potom ale jak první tak druhý zase svého zdraví nabyli a do svého způsobu přišli. Konečně jdouce všichni pospolu po schodech z věže dolů, nalezli na plácku při konci schodů souseda Jana Loskota hromem zabitého, který musel býti se schodů sražen. Měl tvář veskrze trámovou třískou prohnanou, po hřbetu byl celý modrý, na šatech jeho ale ani toho nejmenšího uškození nebylo. Hrom ale v svém - udeření nezapálil, jen toliko dráty, které od hodin cymbáli táhnou, na malé kousky rozdrobil a spálil, malou i velkou báň roztřískal. Tak zůstalo stát až do příštího roku, kdy učiněna byla prosba, aby se chrám boží nový stavěti mohl.

O postavení kašny r. 1794 rozpisuje se stará pamětníkniha následovně: "Když za těchto našich časů městečko nedostatkem vody trpí, obzvláště z té příčiny, že do zdejšího dvora a zámku každodenně nejméně deset voznic vody z korejtek před haltýři ležících vzato jest, takže malá zásoba vody nikdy stačiti nemůže a v městečku nedostatek vody jmenovitě zimního nejhoršího času nastává: tehdy předsevzal jsem si a poníženou žádost jsem složil a odevzdal '2. pulesnímu zdejšímu Václavu Vonejšovi a p. Josefu 'Capkovi, t. č. obročnímu Kornhausskému a spolu inspektoru o bce naší, kteřížto oba páni a dobří přátelé obce naší nedostatek tohoto živlu uznávajíce, vykázali nám darem za Ka1ivody, v teplé stráni nazvané, čtyry dubce na kašnu. My sousedé jak z německé, tak z české strany v měsíci lednu všechny jedním dnem jsme svezli a složili a kašnu ku konci juni 1794 dodělali. Střecha nad ní byla šindelem po

bita, červeně barvena, a na vrchu praporeček z bílého plechu. Aby' se snáze a s menším vydajem k tomuto .celému dílu přišlo, jako je kopání a pěchování, tak jeden každý soused pracoval den a ostatní všichni domkáři i bez domků po třídě pracovali. Toto dílo stalo se za času mého rychtářství Martina Springra, Josefa Bláhy z české strany, konšelův Kašpara Fortina, Antonína Kovaříka, Václava Mansfelda, Josefa Stehlíka, a staršího obecního Vojtěcha Kampina; tesařským mistrem byl Josef Stehlík. Všechen náklad koštoval v sumě 24'10 zl."

"Ošemetností a podvodem zdejšího žida přihodila se obci r. 1799 neobyčejna věc. Pronajatou vinopalnou odňata byla přebytečná obecní voda, která svedena byla potrubím a haltýřem přes celé městečko do vlysárny s výmluvou, že je jí ve vinopalně zapotřebí. Stalo se tak neprávem bez povolení obce neb rychterního práva, nýbrž z vůle knížecího úřadu".

V roce 1796 postižen byl kraj velkým suchem, takže veškeré studnice vyschly, v roce 1799 stižen byl hrozným krupobitím a vyhynul veškerý hovězí dobytek v místě i v okolí. Téhož roku dne 25. července okolo 6. hodiny ranní povstala taková mlha, že se úplně setmělo, jakoby oblak spadnouti měl a bylo slyšeti zvuk, jakoby v oblacích

sudy se válely. Odevšad lidi s hrůzou se sbíhali a oběma zvony proti tomu zvonili. Mlha trvala asi :i4 hod., pak se roztrhla a jeden díl odešel přes Třtici, druhý přes Srbečský dolík. Roku 1801 dostavilo se hrozné krupobití. O krupobití dne 6. června 1804 zmiňuje se, že v pi't I hodině bylo vše otlučeno a zatlučeno, že ani hrubě znát nebylo, kde seto neb ouhor byl, takže ani na lukách nic nezl1stalo. Padaly takové kusy ledu, že všecko stromoví zurážely, že jen pahýly od stromů státi zůstaly. Z toho vzešla drahota a bída. Prodával se strych žita za 42-52 zL, pšenice za 60 zL, ječmene za 35 zl., hrachu za 40 zl. strych! Po čtyry roky pekl se chléb jen z vikvové neb ječmenové mouky. - I v roce 1811 opakovalo se krupobití.

Roku 1810 následkem války nastal nesmírný nedostatek peněz. Bankocetle klesly hluboko pod cenu, takže zlatka banco jen 10 kro .platila. Cella obilí stoupla do neobyčejné výše; pšenice platila se 70 banco, žito 50, atd.

Ještě v roce 1816 platilo se za strych pšenice 50 zL,. za žito přes 40 zl., za ječmen přes 20 zl. a za oves až

13 zl. - "

V roce 1821 vystavěna byla v Srbči dvoutřídní škola. Roku 1831 koupila obec. za 12 kro "modlitbičky proti

nakažlivé nemoci choleře". Vzdor tomu ale zemřelo roku 1832 ve Mšeci 64 osob cholerou, v žehrovicích 4, v Lodenici 1; Řenčov a Třtice zůstaly"ušetřeny. K zamezenícholery povolán byl do Mšece dr. Strajter, ranl]ojič Praní. Blatný a místní felčar Jan Kuer. Poněvadž v Zehrovicích vzbouřily se ženy, mysIíce, že kaplan a ranhojič míchají jed lidem, nechtějíce jich do vsi pustiti, povoláno bylo vojsko, které se zde usadilo; a sice přijelo 50 hulánů s poručíkem a s 2 kaprály. Osm žen, které největší podíl na vzpouře měly, musely za trest v železech veřejnou práci vykonávati.

V roce 1832 zvýšena byla služba rychtáři na 14 zl;. před tím měl jen 8'48 zl. a obecní starší 42 kro Polnímu hlídači platilo se 7'36 zl, serbusovi 8.48 zl.; za spotřebovaný papír a inkoust vydáno 1'24 zl. stř. V témže roce vyplatila obec "almužnu nějakému slanskému punčocháři 6 kr." Na papír pro chudé školní žáky věnovala obec 1 zl.

V roce 1835 a 1836 panovala neobyčejná sucha.

V tomto roce odbývala se v Praze poslední korunovace

krále českého.

Ve žních r. 1841 vyměřovány byly pozemky.

Roku 1842 jmenován byl ve Mšeci kominíkem Antonín Rak.

Dne 10. července 1843 dostavila se bouře s krupobitím, která přes polovic úrody zničila, střechy odnesla a stromy z kořenů vyvrátila.

Roku 1848 zřízena byla i ve Mšeci po způsobu jiných míst národní garda, sestávající z více než 100 mužů, užívající branného práva, které byl dobrotivý panovník národům svým propůjčil. Velitelem jejím byl tehdejší hospodářský řiditel zdejší Sykán, praporečníkem učitel Matěj Bělohoubek a důstojníkem Josef Neuman starší. Garda ta nebyla úplně ozbrojena. Každé neděle cvičila se ve zbrani na průhoně nad Srbčí.

Zákonem ze dne 7. září 1848 za své vzaly dva staré servituty lidu českého: robota a desátek. Některé povinnosti robotní pominuly beze vší náhrady, některé pak vykoupili si venkované třetinou skutečné ceny. Bezplatně zbavili se nucené práce polní podruhové a domkáři až do třinácte dní druhdy robotující. Obcím bylo jejich jmění vydáno. Vrchnosti odejmuta byla pravomocnost a přenesena

na stát. Patentem ze dne 4. března 1849 sproštěni byli poddaní povinnosti platiti daň (dominikální) z pozemků panských, jichž právem zákupným užívali. Soudy patrimoniální přestaly, vrchnost ztratila výsady své, jakož i prosta byla bývalých povinností k poddaným a zkrátka: počínala doba nová a heslem jejím bylo: rovnoprávnost všech občanů před zákonem. Co se desátkův týče, udělena byla správcům duchovním skrovná náhrada za ztrátu jeho. Český sedlák stal se skutečně a úplně svobodným.

R. 1849 přednesl mšecký p. farář na kazatelť1ě tuto prupovídku: "Hoj ty bratře Vole (přijmení žáka)! Přijď dnes do Podole, juž tam Hybl s Všeborem pohybujou korbelem. - Od mladosti spolu rostem, na světě jsme jenom hostem, co vypíjeme a sníme, o tom my nejlépe zvíme. A to, co zde po nás ostane, Bůh ví, kam se to dostane. Než budem z kněžských polí papat, tak nás musí polovic skapat". Přísl. Ces. 1848.

V roce 1850 zuřila zde opět cJ1olera; od 24. dubna do vI O. června zemřelo ve Mšeci 70 osob, v Lodevici 8 a v Zehrovicích 4. - Ačkoliv r. 1866 všude po Cechách opět zuřila cholera, zemřelo na zdejší 'osadě jen 8. lidí.

Roku 1852 měl představený obce ročního služnéha

30 z1., s dietami 50 z1. .

Roku 1856 koupila obec buben za 10'24 zl., který dala

r. 1865 opraviti za 50 kro Za světlo vydala 6'05 zl.

Na vyhotovení obecní mapy vynaložila r. 1862 30'11 zl.

V následujícím roce dala postaviti novou obecní kašnu z kamene za 200 zl. - školákům od klepání v. dnech kajícních. dala 40 kro - Za rakev pro nalezenou mrtvolu vydala 2'20 zl., od nakládání téže 72 kr., od dopravení této na hřbitov 60 kro a hrobaři od zakopání 2'12 z1.

Na počátku roku 1864 zůstalo v obecní pokladnici hotových 236'25 zl. Roční příjem činil v celku 1282'721/2 zl., počítaje v to roční nájem z rybníků a trhů, z polí a luk (371'50), dluh na 5% od sousedů (129'581/2)' nájem z obecní trestnice 15 zl., atd. Vydání pak bylo: roční daň pozemní dle knížky 66'63 zl., třídní daň ze stavení 7'63 zL, vyvazovací fond 13'331/2 zl., diety rekrutům 2'60 zl. (v r. 1868

již 14'80 zl.), atd. .

Roku 1865 dáno na vytápění obecní trestnice 50 kr.;. rok na to již 4'60 zl.; bezpochyby tam někdo namrznul.

V roce 1866 tábořil menší oddíl pruského vojska po celý měsíc srpen na knížecím poli "za vížkou". V té době zemřeli zde tři vojáci cholerou a pochováni byli na dolením hřbitově. Náhrobní jich kameny upraveny byly později pro jiné hroby, když nebyl z hrobů těchto zapraven periodický poplatek.

Dne 7. prosince 1868 byl tak silný vítr, že podobného žádný nepamatuje. Skoro žádná střecha nezůstala bez pohromy, ba i ovrhování padalo se stavení; ve faře vyvrátil vrata. již dříve nadělal sníh v lesích a zahradách veliké škody; mnoho stromů polámal a co zbylo zhoubný vichr dolámal, takže polovice lesů jest pokažena. škoda se páčí na mnoha tisíc zlatých; zvláště v knížecích lesích je mnoho škod. Stromy jsou v půli přeráženy, neb docela vyvráceny, anebo jim koruny schází. A to všecko od tíže sněhu nebo následkem té vichřice. Podobné prudké větry opakovaly se ještě před svátky vánočními i po nich.

V tomto roce vystavěli si osadníci žehrovičtí krásnou budovu školní, která dne 15. listopadu byla vysvěcena.

V témže roce (1868) zaplatila obec za měření obecního pozemku 30'70 zl.; za plány staviteli Josefu Klímovi dala 8 zl. a učiteli 35 zl. školního platu za chudé dítky.

Roku 1870 obnášel školní plat 245'92 zL, obecní 8% přirážka 351'89 zl., c. k. daně a přirážky 78'96 zL, služné starostovi 80 zl., obecnímu pokladníku 10 zl., obecnímu písaři 40 zl., policejnímu komisaři 10 zl., polnímu strážníku 15'24 zl., a potřeby kancelářské stály 9'99 zl. Obecní příjem činil 1471'56 zL, vydání 1331'60 zl. a přebytek tudíž

139'96 zl.

V roce 1873 dáno bylo od měření obecních pozemků 91'24 zl.; kalkaí;i,tovi od natahování měchů 4 zl.

V roce 1874 slavili žehrovičtí stoletou památku vystavění místní kaple, která byla dne 1. října 1774 ke cti sv. Martina děkanem a vikářem okresu slanského, Ant. Frant. Josefem z Blankenfeldu ze Smečna, vysvěcena.

V f. 1876 založen v žehrovicích nový hřbitov.

V r. 1872 postavena byla na místě staré nová obecní kašna ze žehrovického kamene.

V létech 1883 a 1884 postavena byla okresní silnice ze Mšece do Nov. StrašecÍ.

V roce 1885 zřízeno a umístěno bylo ve Mšeci 14 svítilen pro osvětlení městyse.

V létě 1892 počala společnost plzeňská, která měla koupeny v okolí kruhy k dobývání uhlí, vrtati na třech místech "ve stráni" nad rybníkem mlýnským, asi 25 m nad, hladinou rybníka. Až do hloubky asi 70 m nenalezeno uhlí a práce na zimu zastavena.

V roce 1901 vystaven byl díl okresní silnice ze Mšece do Třtice.

Dříve než zavřeme a odložíme pamětní knihu městyse Mšece, nutno se zmíniti o vyobrazeních, které do knihy nakreslil zasloužilý učitel Antonín Zimmermann, který za svého působení ve Mšeci knihy doplňoval a nové udaje do ní zanášel. Tak na str. 113 nale'Zneme "vyobrazení Mšece se strany západní" a "staré radnice z r. 1891 ". Na str. 117 vyobrazena je "stará školní budova ve Mšeci se strany jihozápadní", kreslena 21./7. 1892, na str. 121 uzříme "zámek knížete Adolfa Josefa ze Schwarzenbergů se strany východní", kreslený 26./7. 1902, a§trana 123 přináší "starou pazdernu na knížec.ích sádkách u Cerveného mlýna r. 1892". Poslední vyobrazení důležito jest tím více, poněvadž zobrazený objekt již neexistuje.

Mšec navštěvován byl často červeným kohoutem, který zde někdy krutě řádil. Tak již v roce 1776 kostel mšecký, zapálen byl bleskem. Kostelník Vojtěch Pechoč, který proti mračnům zvonil, byl bleskem omráčen, avšak za přispění občanstva se opět 'vzpamatoval.

Roku 1794, dne 20. září před Mšeckým posvícením vznikl při bouřce mezi 10. a 11. hod. v noci neznámým způsobem v panském dvoře v štítu ratejny oheň, který se rozšířil až k prostřednímu štítu, kterážto část také shořela a př1Ciněním lidu další zhouba zamezena.

Roku 1807, dne 26. března, na kterýžto den .zelený čtvrtek připadl, vznikl po desáté hodině noční v otýpkách Jiřího Sládka, které srovnány byly u stodoly Jana Fortina oheň, který schvátil ihned také stodolu, jakož i stodoly Martina Mansfelda, Martina Stögra, Josefa Volfa a' obecní i onu přes cestu Prokopa? {utrženo), z nichž plamen viděn byl až na Bílé Hoře.

Největší požár řádil dne 5. června 1811. Oheň vyšel, neví se jakým způsobem, z domku Augustina Mülldorfa 4. 39. o půl druhé hodiny odpolední, který v hodině obrátil skoro celý Mšec v. popel. Z celého městečka (mimo dolejších chaloupek, rybárny, kořalny a domku "na drahách" zvaného) zůstalo jen devět stavení a to: č. 9. patřící Frant. Adltovi, ,č. 10. ,Prokopu Přikrylovi, 4. 11 Pavlu Brádkovi, č. 12. Vaclavu špalkovi, č. 88. Jiřímu Sládkovl, č. 13. Janu Fortinovi, č. 34. Františku Důrasovi, č. 36. Janu Křenkovi, č. 34.a Vítu špringrovi. Číslo 41. shořelo částečně. Zámek a panské chlévy zůstaly ušetřeny; za to 4 panské stodoly shořely. Shořela i stará škola č. 20, knížecí špitál, fara, atd. Při ohni tomto shořela opět věž kostelní a hodiny i zvony se rozlily, kdežto kostel sám" pomocí výborné stříkačky zlonické" ochráněn. Tehdy shořelo 61 domů a 37 stodol.

O staré lípě, stojící u č. 13., vypravuje se, že zachránila při požáru toto stavení, zachycujíc rozsáhlou svou korunou létající oharky.

V noci z posledního listopadu na první prosinec roku 1813 vypukl v otýpkách, které složeny byly pod okny č. 11. .oheň, který zase hrozil nabýti velikých rozměrů. Na štěstí shořely jen dvě stavení č. 10. a 11., která v prvním ohni neporušena zůstala. .

V červnu r. 1878 v 1 hod. po poledni vypukl oheň v domku č. 36. a hned na to stál v plameni i sousední domek Josefa Jirkala. Shořely střechy obou domků, které kryty byly slamou.

Dne 25. května 1891 vyhořely dvě stodoly u sv. Jana

(Fričova a Varhaníkova).

Dne 7. září 1891 učiněn byl pokus Karlem Leskotem

zapáliti domek č. 49.

Večer dne 22. unora 1893 shořely .u cesty ke Třtici vedoucí za kapli sv. Jana dvě stodoly, náležející pí. Sedláčkové a Janu Důrasovi.

V nocí ze dne 9. na 10. května 1895 podařilo se opět témuž zlomyslníku vypáliti dvě stoťloly v panském dvoře Dne 4. listopadu 1895 opět hořelo; oheň sežehl stodolu starosty Karla Prokopa při č. 41. ve dvoře, hraničícís knížecí zahradou.

O půlnoci dne 1. března 1896 zničil oheň 4 stodoly vedle sebe do vrchu postavené u cesty ku Třtici

Dne 15. března téhož roku učiněn byl pokus založeni ohně v nových knížecích stodolách ve dvoře, který se však nezdařil. Kníže vypsal odměnu 200 zl. na chycení žháře.

Dne 28. června zapálena byla bleskem střecha chléva v knížecím dvoře.

Dne 6. srpna t. r. vyhořel domek A. Adeltové při silnici "u lípy".

Dne 24. prosince vyhořely opět dvě stodoly a to "za' brankou", náležející Václ. Malci a .Ferd. Křenkovi. Oheň byl opět založen.

Dne 2. srpna 1897 zapálila bestiální ruka o 4. h. ranní doškovou střechu nad obytným stavením starosty K. Prokopa; oheň byl ale v počátcích uhašen.

Roku 1898. dJ1e 9. září o pěknou hodinku vyhořela stodola s obilím Ceňka Salače a téhož roku dne 15. listopadu o 7. hod. večerní stodola rolníka Ant. Kleina č. 42.

V noci dne 23. dubna 1900 vypukl oheň v domku čís.49; od toho chytIo stavení č. 48.

Dne 2. dubna 1903 shořely dvě stodoly při čís. 62. a110. V témže roce dne 20. června vyhořely "na drahách" dva domky patřící Kateřině Kometové a Josefu PorcalovL

Dne 16. září 1904 vyhořela stodola s úrodou při čís. 34., Terezii Důrasové patřící.

O prvém soupisu obyvatelů Mšeckých dovídáme se ze vzpomenutého již urbáře, pocházejícího z r. 1681. Ač od litice války třicetileté uběhlo již 33 roků, nalézáme obec ve stavu smutném a ze zápisů těch přesvědčujeme že, že i Mšec prodělal jako jiná místa cestu křižovou, trnitou s krvavými skvrnami, v jakou ubohé předky naše uvrhla katastrofa Bělohorská se všemi svými následky. Místo vzhledných obydlí shledáváme tu ještě pět pustých chalup a čtyři opuštěné statky.., z nichž utýraní lidé se rozutekli a bůhví kde vzali za své. O útrapách místního obyvatelsh a za vzpomenuté války, když český rolník opouštěti musel všecko, co mu nejdražšího bylo, nemáme bohužel zpráv žádných. O grunty ty rozdělili se cizí přivolaní přistěhovalci Němci, jichž shledáváme v té době ve Mšeci převalnou většinu. Celkem bylo ve Mšeci 36 rolnických usedlostí, z nichž byla jedna o dvou lánech (48 korcích) (nynější. živnosti p. Frant. a Jana Prokopů čís. 39. a 40.), tři po půldruhém lánu, dvě o pětičtvrtí lánu, čtyři o jednom lánu, tři o třičtvrtí lánu, deset o piH lánu a 13 o čtvrt lánu, z kterýchžto jen nepatrná část se rozpadla a po korcích rozprodána byla. Těmito rozpadlými usedlostmi poděleni byli kousky polí oni četní řemeslníci a domkáři, kteří dnes representují většinu místního obyvatelstva, a kteří živi se dílem řemeslem, dílem chodí do práce k velkostatku, majíce k výpomoci vlastni kus zasetého žita a zasázených bramborů.

Urbář vypočítává robotniky Mšecké následovně (ponecháváme vše, jak v originálu jest zapsáno):

"Osedlý potažriík ) Jan Sc h wa rz, vlastně šimon Hasel, má rolí 1lán, vynalezeno všech 47 strychů, z nichž jest 21 str. I věrtel orných, 25 str. a 3 věrtele zarostlých, luka, pod 8 vozů; Platí úroku peněžitého při sv. Jiří 2 kopy, 47 grošů, 2 denáry, při sv. Havle také tolik, slepice čtyry po 6 groších, vajec 60 po 1 ]/2 denárech, za robotni túry čtyry dny po 10 groších; roboty mimo stálé čtyry dny ve žních, každého týhodne s potahem od rána do večera tři dny vykonávati povinnen. .

Pustá chalupa M i k u I á še L o r e n ce, jinak Loskotova.

Simandl má pole 1/2 lánu; zjištěno 30 str. 2 v. atd

Osedlý potažník Jan Ma y e r, vlastně Jan Kříž, má polí 1 lán; vynalezeno 48 strychů. Na této chalupě osazen ještě Matouš Novák, jinak Charvát, řemesla ševcovského, kterému dáno 1/4 lánu,' atd. Na chalupu tuto, nemající hospodáře, dosadila vrchnost ještě podruha.

Vedle této chalupy staví se ze starého ovčína v jednom pořádi sedm domů pro rozličné řemeslníky, kteréžto po vystavení se hned osadí.

.Nový osedlý potažník Fa n u š K á I a, vlastně Jiří :SuIc, švec, má polí 1/2 lánu, zjištěno 22 str. 2 v. atd.

Pustá chalupa Tom á š e P o s I a, opuštěná, beze všech rolí a luk.

Pustý chalupník P a vel K u I h a v Ý 'má rolí 11/2 lánu, zjištěno 67 str.; při této živností osazen byl vrchností Dobiáš Leopold, řemesla kožešnického, jemuž dáno z ní 15 str., atd.; dále Jan Simandel, jemuž připsáno za kus, který vrchnosti na nový ovčín postoupiti musel, 2 str.; dále Janovi Pucholtovi, pekaři, připsáno 1 str. a 2 v. A tak ještě k rozdělení po srážce této zůstává 48 str. 2 v. rolí.

Vedle této chalupy na pozemku Tu tt e r s c hne idr a nákladem milostivé vrchnosti v nově chalupa jest vystavěna a jspuc dosavad bez luk i

polí pro interim v ni podruh :své obydlí má.

Osedlý potažník F i šer, pak Jan Tutterschneider, pak Kryštof Winkler má polí 11/4 lánu; zjištěno. 56 strychů, atd. . .

Osedlý potažník Pa v e I K I e i n, pak šimon Pro

cházka má polí 11/2 lánu; zjištěno 67 str., atd.

K r i š t o f P ran d t, po něm Michael Wolf, má rolí 1/4 lánu; vynalezeno 39 str. 1/2 v. Na tom gruntě při osazen vrchností J a nS t e gm ti II e r, řemesla bildhaurského, jenž ku dědičnému užívání koupil a vzal polí 14 str. 1 v., 11/2 čtvrce, atd. Ještě tu osazen Je r em i á š W o r m b s, řemesla punčochářského, kterému připsáno rolí 1/4 lánu, atd.

Usedlý potažník Jan K al i vod s k ý, pak Jan Simandl má pole 1/2 lánu; zjištěno 30 str. 2 v. atd.

Krčma panská, někdy L o r e n c B.e e r, nyní nákladem mil. vrchnosti krčma vystavena má rolí 1/2 lánu; vynalezeno 33 str. 1 v. 2 čtvrce, atd.

Chalupa, někdy F i š m i str o v n a, která beze všech polí a luk, Lorencovi Beerovi až do jeho smrti darmo bytem dána za to, že dobrovolně doživotně mu připsanou hospodu vrchnosti postoupil. .

Chalupník Jan L u d w í k má pole 1/2 lánu; vynalezeno 33 str. atd. Nyní Jan Srb, řezník, k dědičnému užívánívzal a platil atd.

Chalupa, H o k y n á ř s k á zvaná, bez polí a luk, kterou Filip Haas, krejčí, k dědičnému užívání vzal, aby - vše prve bez polí a luk - k ní pro zarovnost o činění jiných Němcův od jinčích rozličných gruntů pole dáno 1/4 lánu.

Chalupa: Jakub Schwarz, též bez polí a luk, kterouž Krištof Henik, mezulaník, vzal, jemužto pole dány Ľ lánu atd. .

Chalupa, někdy V á c I a v H aš e k, židovi pronajatá, má 1/2 lánu; vynalezeno 18 str. 2 v., atd.

Chalupa Jan B a u e r, někáy truhlář, bez polí a luk, kteroužto Dobiáš Procházka, krejčí k dědičnému užíván[ vzal a jemuž od rozličných gruntů pole dáno a připsáno 1/4 lánu, atd.

Chalupa P a vel F i a I a, posléz Václav Růžička, má rolí 1/2 lánu; zjištěno 19 str. 2 v., atd. Chalupa tato mil. vrchností na kovárnu vyzdvižena, atd.

Chalupa Bar t on ě L o s k o t a, posléz Krystiána Brožiovského, pak Daniele Bláhy, má pole ]/2 lánu; vynale-zeno 27 str. atd.

Chalupa š a I a m o u n a K r a c žm e ra, má pole ˝ lánu, kteroužto Frydrich Vyrynk, truhlář, vzal, atd. Louka od. toho dána Dobiášovi Springerovi. pod 1/2 vozu.

Chalupa Jan a S c h w a b a má rolí 1/4 lánu, vynalezeno 12 str., atd. Od toho dáno Janovi Spanilému 2 věrtele, atd.

Potažník V á c I a v K ř í ž má polí 11/2 lánu, zjistěno 67 str., atd.

Chalupa, posléz Pe t r a Ry c ht r a má zahradu hned za panskými stodolami ležící, jinak žádných polí a luk, atd.

Osedlý potažník Jan N i k I, pak Jiří Uhlík má 5/4 lánu,

vyčteno 62 str. atd.

Pustý potažník Bar to ň L o s k o t má pole 1 lán, zji'štěno 51 str., atd. Po tomto Tobiáš Souček.

Jan Wo If, potom Jan Vrabec má 3/-4 lánu, zjistěno 47 str. atd.

Osedlý potažník Jan S a b i n a, potom Jiří Wolf má 2 lány, zjištěno 90 str., atd.

Pustá chalupa Jan a H o ff ma n ri a má 1/4 lánu, atd.

Osedlá chalupa Jan a Krá I e, poto.m Krištofa šrámka má 1/2 lánu, zjistěno 22 str. atd.

Pustá chalupa Jana Renče, posléz Jana Svobody, my.slivce, dle paměti dřívějšího starého urbáře měl 111íti 1/4 lánu, které nižádným způsobem vynalezeny býti nemohou, atd.

Ji ř í Tam br i c h, někdy mlýn Rokordovský, potom

hořejší Spálený, v nově vystavěný s pilou, má rolí 1/4 lánu, zjištěno 9 str. 2

v. atd.

S t a r á p i I a bez polí a bez luk.

Mlýn Červený panský má rolí l/8 lánu.

Po tomto seznamu následují v urbáři celkové přehledy,

ale jen v kostrách slovných bez čísel; nejspíše proto, že při sepisování knihy přidávány. neb odebírány byly jednotlivcům kusy polí, čímž autor bezpochyby

přehled ztratil a nevyplnil. Totéž stalo se při přehledu polí, městečku patří-cích, k němuž připsána jest »pamět polí, luk, lesův k obci přináležejících" :

"Pod rybníkem Červeným kousek lesa tam kde se písek bere, dobře tak pod 7 strychů. Pod týmž polem jedna loučka pod 1 vůz. Mezi Vrabcovými a Uhlíkovými poli dobře tak 1 str. 2 v. a pod tím polem malý kousek 3 věrtele. "Na trubách" 3 str. 2v. K tomu pod zahradami u obecní studánky jeden malý palouček pod 2 kopky. Item nad Jiřího šulze apředpsaného ševce' domu a cestou z městečka ku Třtici jdoucí ležící tu kus obecní, na. kterémžto pět stromů štěpových od předkův vysázených a již velice vzrostlých se vynachází." Potud urbář.

Těžko dá se sestaviti postup rychtářů, když prameny, z nichž čerpati by se mohlo, chybí. Jen z nahodilých záznamů dozvěděli jsme se o těchto:

Rychtáři

strany české: strany německé:

R. 1721 Jan šrekl Ondřej Prokop Fortin

Valentin Würbs a Pavel Volf, obecní starší.

R. 1723 P aveI Volf Vít Kovářík

Václav Wiirbs a Bedřich Bláha, obecní starší.

R. 1724,25, Václav Würbs a Bedřich Bláh ouřadující.

R. 1726,27, Pavel Volf

R. 1728,29, Krištof Hönig, Martin Uhlíř, úředníci.

R. 1730,31, Pavei Volf Daniel Springer

Jan Ballasko a Jan Hasl, úředníci.

? Daniel Springer a spoluúředník.

Krištof Hönig a Jiřík Gross, konšelové.

R. 1735 ? V á cI a v S c h u I z

R. 1736 Václav Grüner, starší obecní.

R. 1738 J o s e f V o lf V á c I a v š u I c

R. 1773 Josef Volf Václav šulc

Jiřík Mansfeld, obec. starší Václav Griiner, obec. starší.

R. 1788. Vojtěch Pechoč ?